Máte se skutečně rádi ? Naučit se, jak mít rád sám sebe může být obtížné. Kdo myslí na sebelásku a samolibost - ten není na správné vlnové délce. Stejně však ani ten ne, kdo sám sebe podceňuje a nezná cenu své jedinečné hodnoty. Negativní informace, které nás válcují každý den hrají v našem podvědomí také významnou roli v kultivování postoje "mít se rád" .. Mnohé z těchto zpráv (stále mluvíme o negativních informacích) byly zaznamenány někdy v dětství .... Vsadím se, že mnozí z vás si stále neuvědomujete, jak velmi vás ovlivnily (možná stále ovlivňují) vaši rodiče, kamarádi, učitelé!
Negativní zprávy, které jste možná slyšeli neměli příznivý vliv na vás: možná vám někdo říkal, že jste byli břídil, nešikovný, na nic schopní, neschopný atd. Když s pokusíte vzpomenout si na své dětsví - kdo vás nejvíce chválil? A za co? Jak často to bylo? Vzpomenete si na nějakou příhodu, která se vám vryla do paměti? Jak jste se při tom cítili? Nebo to bylo naopak - vzpomínáte si jen na samé zákazy, příkazy, toto nedělej, tam nesmíš, s tím se neopováž mluvit .....? Řeknete si: "... ano stalo se mi to - a komu ne? Vždyť takový je život ..." Chci vám však připomenout, že některé zprávy jste nemuseli tak jednoduše rozpoznat, jak negativní zprávy. Faktem je, že to čím nebo kým jste, je výsledkem situací a vašeho myšlení v minulosti.
Proto se často stává - že "my, dospělí" se už neumíme mít tak rádi, petože si vzpomeneme (byť podvědomě) na naše dětství. A to, co momentálně prožíváme prostě nechceme nebo nevíme změnit. Stáváme se příliš dospělí. Úkolem nás dospělých je i to, abychom byli vzorem a inspirací pro jiné. A to tím, že se skutečně začneme mít rádi. To negativně (včetně vzpomínek) vyhoďme z našeho slovníku a nahraďme to pozitivním. I když se tato změna neděje za noc, věřte, jednou se opravdu uskuteční. Jen se musíte pro to svobodně rozhodnout. Člověk je nositelem 4-och jedinečných, vrozených, lidských vlastností: svědomí - sebevědomí - tvůrčí představivosti - svobodné vůle
Pokud nebudeme svou svobodnou vůli skutečně využívat tím správným způsobem - zbytečně se umrtvit a stáváme se neschopnými. To snižuje naše sebevědomí a naši schopnost jednat a šířit dobro. Když se začnete mít rádi a uvědomíte si svou hodnotu, začnete se k sobě chovat jinak. Přestanete se ubíjet, přestanete si říkat, že nemáte pravdu, přestanete mluvit o tom, jací jste hrozní, přestanete si říkat, že jste hloupí. Začnete se k sobě chovat s respektem. Když respektujete sebe - začínáte respektovat i druhých.
Životní optimismus
Radost vstupuje do našeho života, kdy máme co dělat, co milovat a v co doufat, řekl J. Addison a to ještě netušil, že se to bude dát i exaktně prokázat. Průkopník pozitivní psychologie, Mihaly Csikszentmihalyi zasvětil třicet let organizování výzkumu na tisících lidí po celém světě ve snaze zjistit, co se děje ve chvílích jejich největší radosti. Zdokumentoval, že je přítomen jeden, dva nebo všech osm následujících faktorů: Čelíte těm úkolům, které máte šanci dokončit. Můžete se zaměřit na to, co děláte. Cíle jsou jasné. Přítomna je okamžitá zpětná vazba. Přítomna je hluboká a nenucená účast, která všechno zahrnuje. Máte pocit kontroly nad vlastním jednáním. Během aktivity neuvažujete nad sebou, ale raději myslíte na sebe poté, co jste splnili úkol. Pocit trvání času je pozměněn.
Mihaly Csikszentmihalyi - původem maďarský psycholog imigrantek do Ameriky ve věku 22 let, je "architektem" ponětí o "flow" - tvůrčím momentě, kdy je člověk zcela pohlcen činností, kterou dělá. Tento stav můžeme krásně pozorovat u dětí - přestanou vnímat, co se kolem nich děje a naplno se pohroužil do toho, čím se právě zabývají. Můžete si být jistý, že to dělají s plným nasazením a bez kompromisů, svou pozornost nepřerušují. Bohužel my dospěláci tuto schopnost zvykneme ztrácet, neboť nám různé filtry, předsudky a naučené vzorce chování zkreslují chápání štěstí, tvořivosti a lidského naplnění. Tento průkopnický psycholog zasvětil studiu i tomu, co dělá lidi opravdu spokojenými. V jedné ze svých mnoha studií zjistil také to, že naše povinnosti nám dělají radost tehdy, pokud pracujeme na něčem, co ne ani jednoduché, ani složité, přičemž nás úkol nesmí přetížit a ani podcenit. Pak se objevuje pocit, kteří označil za zmíněný "flow - tok" - stav zvýšeného zaměření a ponoření se do činností. Schopnost nastavit mysl do stavu "proudění" dokážeme ovlivňovat emoční inteligencí. Emoce totiž hrají roli při tom, jak dokážeme využít jejich energii na činnost, která bude konstruktivní. Podpořit se potřebujeme i vnitřní motivací, protože bez ní nedokážeme své vize zrealizovat.
Csikszentmihalyiho studie dvou stovek výtvarníků osmnáct let po dokončení školy prokázaly, že ti, kteří si zachovali nadšené potěšení ze samotného malování, se staly vynikajícími malíři. Studenti, kterých v umělecké škole motivovaly spíše sny o slávě a bohatství, po dokončení studia umění opustili a věnovali se jiným, zpravidla výnosnější zamestnaniam.Csikszentmihalyi udělal z výsledků svého průzkumu následující závěr: "Malíř musí chtít především malovat. Pokud začne umělec před prázdným plátnem přemýšlet o tom, jakou částku za obraz utrží, nebo co si o něm budou myslet kritici, nedokáže se držet původní představy. "
