Je nám všem jasné, že navzdory všem tlakům na rovnost pohlaví jsou některé funkce našeho těla - a tedy i jejich rozdílnosti - biologicky dané. Mezi tyto biologické danosti patří do určité míry i sexualita. Muž má penis, žena vagínu. Muž má pohlavní hormon testosteron, který ho nabíjí sexuální energií - drivem, žena má ženské pohlavní hormony - estrogeny, progesteron - které ji biologicky podmiňují otěhotnět, vynosit potomka a starat se o něj. Sexualitu tedy do značné míry určuje biologické nastavení. Mnohdy se mluvilo io tom, že mužská sexualita je mnohem jednodušší, muži stačí lusknout prsty a je vzrušený, zatímco žena potřebuje dlouhou předehru. Ale pak, a to zcela oprávněně, se ozývají hlasy žen, že i ony občas mají zcela "biologickou" chuť a chtějí si prostě rychle zasouložit bez jakékoli předehry. Jak to tedy je ?
Když popisujeme mužskou a ženskou sexualitu, popisujeme ji obecně, podle většiny lidí jednoho či druhého pohlaví, podle většiny případů. To znamená, že v obou skupinách - mužů i žen - se vyskytují muži, kteří nejsou biologicky tak puzeni a na své vzrušení potřebují předehru či dostatečné množství podnětů, stejně jako se vyskytují ženy, které jsou vzrušené ihned a předehry nepotřebují. A to může platit nejen pro různé ženy a muže, ale i v různých časových obdobích pro obě pohlaví. Obecně je ženská sexualita přece jen komplikovanější než mužská. Obě sexuality se dají přirovnat k požáru. Muž vnímá požár jako stav ohrožení, takže je spíše hasičem, který je připraven na akci během tří sekund. Naopak žena je spíše jako oheň, který začíná hořet pomalu, ale když má dobré podmínky, "vybuchne" do plápolající vatry.
Pokud tedy vynecháme výjimečné situace, jako jsou stavy zamilovanosti, odloučení či hormonálního návalu, a nebudeme mluvit o ženách, které mají biologicky danou zvýšenou sexuální touhu, v běžných každodenních starostech mnoho erotických podnětů není. Málokterou ženu dlouhodobě "tlačí" biologická touha po sexu, a tudíž jí pouhá sexuální stimulace nestačí. Žena se potřebuje přeladit kognitivně - myšlenkově i emočně. Zapomenout, že je třeba koupit máslo, uklidit a připravit dětem svačinu, ale většinou potřebuje i nějakou emoční sounáležitost, lásku. Obecně ženy více řeší vzájemný vztah partnerů, přemýšlejí o různých nedorozuměních a nedořešených sporech, bývají ovlivněny nějakým pocitem, který nedokážou pojmenovat, ale může vyplývat z konfliktu mezi partnery, který si vůbec neuvědomují.
To vše ovlivňuje náladu ženy, což má za následek její připravenost milovat se. Tedy dokud se oheň - žena - rozhoří, chvíli to trvá. Některá žena potřebuje předehru fyzickou (mazlení), jiná se potřebuje popovídat či třeba vlézt do vany a vychutnávat ticho. Ženu je také mnohem snazší při vzrušení vyrušit. Muž, pokud je již jednou vzrušený, nedokáže tento stav ovládat vůlí. Proto když ve vedlejší místnosti zapláče dítě, muž klidně dál pokračuje v intimních hrách, přičemž žena pravděpodobně zcela ztratí zájem (samozřejmě i v této situaci se každá partnerka může projevit jinak, příklad je ilustrativní).
Ženy jsou navíc mnohem více náchylné na různá onemocnění - například mykózy, které mohou sexuální styk velmi znepříjemňovat. Samozřejmě, ani ostatní fyzické stavy jako bolest, nemoc či únava nepřispívají k přirozené biologicky podmíněné sexuální touze. Ve srovnání s mužskou sexualitou má však ta ženská jednu velkou výhodu. Žena může začít s mužem souložit, aniž by byla zcela vzrušená a roztoužená, protože se k tomu například rozhodne z úplně jiného důvodu. A může se stát, že během milování se opravdu vzruší a dosáhne orgasmu. Přitom muž ve chvíli, kdy není opravdu vzrušený, erekci nerozkáže. I jeho případná dysfunkce - například porucha erekce či předčasná ejakulace - je pro sexualitu páru daleko větší problém a také častější, než případná sexuální dysfunkce ženy, kromě bolesti.
To vše jsou tedy obecné principy, které přispívají k nižší sexuální touze na straně žen. Ale sníženou apetenci může pociťovat i muž. A nemusí to vždy být příznak nějaké nemoci (například snížené hladiny testosteronu či sexuální dysfunkce). Co tedy dělat, když jeden z partnerů sex výrazně odmítá, nepociťuje na něj chuť, má snížené libido nebo sexuální apetenci? Nejprve je třeba pečlivě pátrat po příčině. Fyzickou příčinou může být únava, tehdy je namístě mluvit s partnerem o změně životního rytmu, jiném rozdělení povinností, zvládání pracovního stresu. Další možnou příčinou snížené chuti na sex mohou být různé gynekologické záněty nebo stále ještě nezahojené poporodní ranky, které často bolí. Mužům porucha erekce může způsobit i začarovaný kruh, strach z dalšího selhání, vyhýbání se sexu a partnerce. Všechny zdravotní potíže je možné a vhodné řešit s lékařem a většina z nich je velmi dobře odstranitelná.
Druhým velkým "balíkem" možných příčin jsou psychické či psychologické důvody. Tento balíček je mnohem náročnější, a to především na způsob, jak odhalit příčinu a následně ji vyřešit. Vezměme si například situaci žen po porodu dětí, které zcela ztratily chuť na milování. Důvodů může být mnoho: mohou se cítit ponížené a nepěkné po nedávném porodu nebo pro případnou změnu postavy, mohou pociťovat podvědomou vztek na partnera, že za jejich současný stav vlastně může on ... (I když se nám to takto explicitně napsáno zdá přitažené za vlasy , naše psychika někdy opravdu funguje zvláštním způsobem.) Může fungovat i zcela nereálný a neadekvátní strach z dalšího otěhotnění, přestože antikoncepce je spolehlivá. Ale i samotná změna, když žena většinu času tráví doma s dětmi, nemá například již obdiv svých spolupracovníků, přirozený kontakt s jinými dospělými lidmi, pro které by mohla být potenciálně přitažlivá, může - opět na úrovni podvědomí - způsobovat sexuální "depresi". I množství malých nedorozumění s partnerem, které si vlastně ani přesně neuvědomují a nepopisují, může přispívat k nechuti na sex, zejména pokud se nechuť týká pouze vlastního partnera, ačkoliv chuť na sex sama o sobě tady je.
Všechny tyto příčiny vypadají na jedné straně směšné či dokonce zcela nesmyslně, na druhé straně jsou ve svém důsledku velmi nebezpečné. Co to vlastně znamená pro partnerství, když žena je podvědomě naštvaná na partnera pro zcela nereálný důvod a partnerský pár se odcizuje? Je to skutečně nebezpečná situace, která může partnery přivést do bodu, kdy se už konflikt mezi nimi dvěma nedá odstranit. Co tedy dělat, když chci naše partnerství zachránit? Někteří lidé si dokáží se svou situací poradit sami, ale pro mnoho párů je najít skrytou příčinu, kterou si neuvědomují, velmi složité. V těchto případech může pomoci odborník na mezilidské vztahy (psycholog, psychiatr či sexuolog). Často stačí takovou skrytou vztek či strach pojmenovat a emoce, která je s ním spojena, se sama odplaví a partnerům se uleví. Někdy je situace složitější, vyžaduje si spolupráci obou a případně i nějaké změny v soužití. Je tu však velká naděje na vyřešení.
Pokud se však žádnou z uvedených příčin nepodaří objevit a sexuální touha je rozdílná například pouze z biologické podstaty obou partnerů, je vhodné řešit situaci kompromisem. Kompromis neznamená ústup jednoho vůči druhému a například "mu podržet" nebo "to chvíli vydržet". Ochota milovat se není totéž jako "tak mu tedy dám". Sex je emotivní záležitost, a pokud jeden k tomu přistupuje pouze technicky, druhý partner si situaci nutně vůbec neužije. a opět jsme v začarovaném kruhu, kdy ten, kdo "drží", k tomuto aktu začne mít ještě větší odpor, a ten, pro kterého se "to" dělá, z "toho" nic nebude mít. v zásadě jde o to, aby se našel soulad, aby partner s menší sexuální apetencí byl ochoten milovat se častěji, než je pro něj přirozené, a partner s vyšší chutí na sex ze svých potřeb adekvátně slevil. Přebytečné sexuální napětí je nejlépe řešit masturbací nebo vhodnou fyzickou aktivitou.
